Monika - Fru Fru
Kontakt: fru_fru_cz@hotmail.com
Lokalizace: Prostějov
For english version:
Chovatelské zkušenosti: Od mala jsme měli doma ňáký to zvířectvo. Od křečků; především džungaráku; přes morčata a sem tam nějakýho toho přejetýho kosa (kterej se u nás musel přes noc trošku vzpamatovat) až po současnost, která vypadá asi takto: 2 pejsci - pusinky - Brit (shih-tzu) a Didi (lhasa-apso) a pak ta moje potkáňata...
Potkáňata jsou můj život stejně jako moje 2 pusinky :o) K potkanům jsem přišla jak slepej k houslím před necelýma dvouma rokama (5/2002). Šla jsem ven s Britem a jak jsme se tak vraceli k našemu „krásnýmu“ paneláku, všimla jsem si v trávě takové malé kuličky chlupů. Brita jsem musela zavřít do vchodu a pak šla to klubíčko zkontrolovat. Myslela jsem, že je to myška, ale jakmile se to otočilo a já viděla ten ocas, bylo mi jasný, že to myška nebude. Do ruky se mi dala vzít bez problémů a tak skončila u nás doma. Mamka nás naložila do auta a vyjelo se na veterinu, kde nám oznámili, že je to zdravej potkan. /jo, jak jsme tak čekali v té čekárně, tak jsme tam objevili inzerát na nechtěnou fenku – naši Didinku – a zbytek už je historie... :o)) /
Takže, od sousedů se vyžebralo akvárko a už se jelo do zverimexu. Po nákupech jsme ji ubytovali a jelikož jsme nevěděli, zda je to slečna či kluk - dostala jméno Fru Fru. Byla úplně ochočená, takže buď někomu utekla nebo ji někdo vypustil. Měla tak nějak kolem 2-3 měsíců - nádherná husky, která později úplně sbělala a na bocích i zrezla. Můj nález se ovšem konal asi měsíc před mým, již naplánovaným, odjezdem do Holandska. Naši z toho moc nadšení nebyli, a tak nakonec má holandská rodina souhlasila a já si asi po měsíci přivezla Fru Fru do Holandska. V Amsterdamu jsem sehnala umělohmotnou klec i se zařízením /za 55 eur- too much/. Je dost velká, jen je nízká a tak v blízké budoucnosti plánuju konstrukci své vlastní. Fru Fru /FF/ byla sama asi devět měsíců, ale nějaký příznaky osamnělosti jsem nepozorovala. Nakonec jsem se ale přece jenom rozhodla jí v Holandsku pořídit kamarádku – Quinny - potkanku s přerušovanou, japonskou modrou kresbou. Je nádherná a její ochočení netrvalo ani nijak moc dlouho. V průběhu mýho 15-ti měsíčního pobytu v Holandsku si holky zvykly na to, že se mnou musí, asi tak jednou za 2 měsíce, absolvovat 19-ti hodinovou jízdu busem do ČR a zpět. Musím říct, že to snášely mnohem líp než řidiči a především někteří cestující... :o)) Časem jsem svolila i k propašovávání potkáňat pro Iv, kterou určite všichni znáte z konference. Někdy nás jelo i šest najednou!!!! Aspoň jsem se ale nenudila a zároveň se seznámila se skvělou potkaní nadšenkyní Marinou, která bydlela shodou okolností v Haarlemu stejně jako já.
No, tak abych to zkrátila, loni v září (2003) jsem se vrátila do ČR, protože jsem se rozhodla vrátit do školy. FF i Quinny si se mnou zase musely zvykat na nový prostředí na intráku ve Frýdku. Povolení jsme dostali a tak tomu nic nestálo v cestě. Jenže!!! Loni koncem října mi FF utekla z domku a už jsme ji nenašli. Vozím je s sebou každej víkend do Prostějova a jeden víkend byl prostě ten poslední. Obrečela to celá rodina a i náš Brit byl smutnej, že má o jednu mršku míň na lovení - přes sklo, samozřejmě – má je totiž místo televize... A tak mě nejvíc mrzí, že ani nevím, jak nakonec skončila. Můj nejmilejší nalezenec se znovu ztratil, asi jí to bylo souzený.... Quinny byla asi 14 dní sama a poté jsem se jí rozhodla pořídit kámošku. Je to albínka, i když jsem červenookýho potkana původně nechtěla. Je ale zlatíčko, teda doufám, že z ní jednou to zlatíčko bude. Stinkie je totiž děsně bojácná. Koupila jsem ji asi 2 měsíční a s Quinny si na sebe okamžitě zvykly. Fru Fru byla celkem samotář, takže jí to s Quinny trvalo dýl, ale Quinny je děsně společenská a už z toho důvodu jsem nechtěla moc otálet s pořízením novýho přírustku. Stinkie začína dělat malý pokroky. Líže mi z prstu ovesnou kaši bez toho, aby mi nenaznačila, že se jí teda zrovna moc nezamlouvám... /v tom zverimexu to byla taky celkem sranda, protože se mi furt vyvlíkala z ruky a málem mi vletěla do akvárka s hadama... :-o / A tak doufám, že se to časem urovná. Někdy to vypadá, jako kdybych ji od rána do večera mlátila, jak se mě leká a z postele vletí do domku tak rychle, že se až divím, že si něco neudělá!!
Rozhodně už si život bez potkáňat nedovedu představit. Myslím, že jsou to nejmilejší potvůrky pod sluncem. A když vidím ty lidičky na intru, jak ze začátku na holky reagovaly a teď už se dopracovaly tak daleko, ze holkám nosí dobrůtky a prohlašujou, že si potkáňata taky snad jednou pořídí, tak je mi fakt dobře. Možná i proto jsem neodolala, když jsem se doslechla, že Iv má volný siamáčky. Myslím, že jsou to jedni z nejhezčích potkáňat vůbec. Získala jsem tedy od ní siamskou rexinku – Limu. Lima je kouzelná a hlavně ji ani nenapadne mě ochutnávat :o) Mám trošku problémy s Limou a Stinkie, protože si zrovna moc do oka nepadly, ale časem se to určitě urovná (s Quinny samozřejmě žádnej problém nebyl). A tak mám trojčlennou skupinku: japonku, albínku a siamku :o)) Myslím, že jim teď bude mnohem veseleji. Víc potkáňat už ovšem neplánuji, myslím, že jsem našla ten správnej počet.
Každopádně pevně věřím, že to byl s tou mou Fru Fru tenkrát osud, kterej mi chtěl obohatit můj zřejmě děsně nudnej a nezáživnej život o zážitky, o který vás může obohatit jen potkáně pohybující se volně po pokoji....
Oblíbené stránky:
Pro více fotek, mrkněte sem:
http://sweb.cz/fru.fru.cz/fotogalerie.htm